1. učte se nahlas: to je kategorický imperativ; čistě čtením se jde učit jenom odsud posud (je možné se tak našrotit základní gramatiku a pár slovíček, poté se už ale musíte začít potýkat s delšími úseky textu). nahlas se učte obraty a čtěte si i celé články, především se ale snažte si klíčové obraty vybavovat bez toho, že byste je měli před očima, snažte se sami sobě převyprávět děje probraných článků (k dispozici jsou vám klíčová slova/keywords), dále viz bod 6… … a opakovaně: vracejte se k starším článkům a poznámkám, slovíčka nebo gramatika se většinou zažívají až po několikátém (časově odděleném) vstřebání, do té doby jste schopni jich využívat pouze pasivně. á propos, zkušenost káže, že novou věc jste se skutečně naučili až tehdy, kdy jste ji sami od sebe poprvé použili v ústním či písemném projevu (tedy mimo text či test ze kterého jste se ji učili).
2. nové věci se učte pokud možno v kontextu: z celých vět, popřípadě článků (učení se z papírků má sice jakýs takýs přínos, ale nenaučí vás v angličtině myslet). obraty a slovíčka se vám následně snáze vybavují bez toho že byste nejdřív museli myslet na jejich české překlady (podobně bod 4). navíc celá řada zásadních anglických obratů a slov nemá v češtině přesný protějšek, následkem čehož je čeští studenti jednoduše nepoužívají. pokud se budete věci učit v kontextu, budete schopni využívat i těchto jinak skrytých stránek anglického jazyka.
3. učte se z ověřených zdrojů: neberte kdejaký článek z internetu nebo novin, obsahují často nadměrné množství málo používaných slovíček (pisatelé v nich se slovníkem synonym v ruce především předvádí svou ohromující slovní zásobu), ani každou dvojjazyčnou knížku, na kterou narazíte v knihkupectví (kvůli longevitě autorských práv se většinou jedná o díla psaná více či méně archaickou angličtinou) výsledkem by byla kolosální ztráta času a zneužívání vaší beztak se smrskávající mozkové kapacity; mimořádnou oblibu si v našich končinách v tomto směru získal National Geographic, moc pěkný časopis, ale nesmírně komplikovaná a zbytečně bohatá angličtina (potřebujete opravdu vědět co všechno žerou tuleni, do jakých tisíců odstínů barev se dokáží na podzim zbarvit listy v upstate New York či znát osm set synonym k přídavnému jménu wonderful?)
4. běžně používané obraty se učte dohromady jako slovíčka (a opět nahlas): při hovoru se pak nebudete muset soustředit a komplikovaně ze sebe soukat každé spojení se slovesem „be“ nebo každý obrat vyžadující pomocné sloveso či přehození slovosledu, ale mozek už vám budou zaměstnávat jenom opravdu složité pasáže projevu:
are you really going to…? ▬ how was I supposed to…? ▬ do you want me to…? ▬ why don’t I …? ▬ I thought that we might… ▬ so that I could… ▬ will you be able to…? ▬ is this what…? ▬ I really don’t think you should… ▬ what happened was that… ▬ would it be okay if I ▬ what difference does it make if … etc.
5. při porovnávání anglických a českých obratů používejte skutečnou (vám vlastní) češtinu: tedy spíše než k „kéž bych jej znal“ ▬ „kdybych tam byl býval nešel“ ▬ „nemůžu uvěřit, že přišel“ ▬ „proč ti to neřeknu hned“ si odpovídající anglické obraty přiřaďte k životaschopnějším obratům jako „škoda, že jej neznám“ ▬ „kdybych tam tehdy nešel“ ▬ „to snad není možné, že přišel“▬ „co kdybych ti to řekl hned“ (in English: I wish I knew him, if I hadn’t gone there, I can’t believe he came, why don’t I tell you right now)
6. občas si anglicky komentujte co se děje ve vašem okolí anebo si překládejte vlastní myšlenky: pokud sledujete nějaký míň zajímavý film nebo seriál, zkuste si jej bleskově v hlavě překládat do angličtiny, pokoušejte se shrnout si v angličtině děj filmu nebo knížky; pomocí klíčových slov (keywords) se pokoušejte převyprávět články z hodin, při sezení v autobuse si v hlavě komentujte, co vidíte kolem sebe nebo překládejte konverzaci spolucestujících — tak zjistíte kolik věcí byste (ne)dokázali říct v případné improvizované anglické konverzaci, přijdete také na to, které důležité obraty neumíte přeložit (a můžete se na ně přeptat v hodině)
7. snažte se poslouchat anglické mluvené slovo… je rada, která je sama o sobě k ničemu (a taky samozřejmá). zdroje jako EuroNews, CNN a BBC jsou přínosem jenom pro hodně pokročilé studenty a na nic moc dalšího v těchto krajích žialbohu nenarazíte. naprosto ideálním zdrojem pro učení běžné hovorové angličtiny jsou klasické sitcomy ze života* (Friends etc.), ty se ale v angličtině shání dost těžce. pokud máte možnost takovéto zdroje nějak splašit (hi grandma), neváhejte a vstřebávejte (sledujte je opakovaně a snažte se napodobovat intonaci a výslovnost)
*vím, že o tom co v sitcomech je a není ze života by se dalo dlouze debatovat, ale for the sake of argument protentokrát mou tezi nenapadejte
8. ani ve zlých časech nezoufejte a nevzdávejte se: pokrok přichází často později než byste čekali, povětšinou nenadále a téměř vždy bez vašeho povšimnutí, vaše okolí si jej ale povšimne určitě a vy časem taky. v průběhu studia se stejně jako v průběhu celého života také dostavují různé ups and downs, deprimující momenty kdy ze sebe z nějakého důvodu nedostanete anglickou větu ani kdybyste se rozkrájeli, chvíle kdy vás znenadání zastaví na ulici s otázkou nějaký cizinec a vy se nezmůžete na víc než řadu slovíček bez jakékoli gramatické soudržnosti, mrazivý okamžik kdy se z telefonu nečekaně ozve hlas rodilého mluvčího jež nevykazuje žádné tendence k zpomalení své mluvy, znáte to. tyto momenty ovšem nejsou zcela směrodatné co se kvality vaší angličtiny týče–poukazují spíše na všeobecně slabší schopnost vašeho mozku rychle přepínat a fungovat pod tlakem–stejně jako není směrodatných prvních pět minut žádné konverzace v cizím jazyce kdy se člověk teprve sžívá s novou rolí; abych parafrázoval slavný Churchillův výrok o Rusech, „vaše angličtina není nikdy ani tak dobrá ani tak špatná jak se vám zdá.“ so hang in there.
Jsem rád, že jste mi schválil ty Friends. Začal sem se na ně dívat před pár měsíci. A je to vážně super. Spousta užitečných obratů do skutečného života. Jen mám jeden velkej problém. Bez titulků bych z toho moc neměl. I když se snažim pořád poslouchat angličtinu, tak bych řekl, se to moc nelepší. Z poslechu jsem prostě zoufalej.
tak to asi nepotěším: problém je podle mě v nastavení hlavy a způsobu přijímání informací a to se v dospělosti mění dost těžko. tipuju, že znervózníte při prvním nezachyceném ěi nedekódovaném zvuku a tento pocit vás vykolejí na několik dalších vteřin, ne-li do konce poslechu.
správně by měla hlava fungovat tak, že vnímá delší?tedy několikavteřinové?úseky promluvy a polovinu nebo i dvě třetiny toho co slyší si domýšlí na základě odchycených klíčových slov. i když to zní hodně přitažené z vlasy, normální člověk je při plném soustředění schopen takto dlouhodobě vnímat mluvené slovo v cizím jazyce (přičemž se počítá s tím, že na řekněme třetinu toho co slyší, rezignuje, nemůžeme chtít moc)
nejhorší věc je mentální blok, který vám vypne mozek jakmile nerozluštíte první větu. tímto směrem bych napnul svou pozornost.
Taky jsem se učil jak idiot. Už vim proč sem těm Friends nikdy nerozuměl. Až teprve nedávno jsem si uvědomil, že když se podívám do slovníku pasivně znám každé druhé slovíčko, vyjmenuju řadu synomym, ale v životě ho nepoužiju v konverzaci (v psané formě možná). Celé tři roky co se učim anglinu jsem se učil jen izolovaně slovíčka, na example sentences jsem se moc nedíval, jen jsem si pořád četl jak je vysvětlovaná nějaká gramatika, ale přikladům jsem věnoval pramalou pozornost. V životě jsem si to pro sebe neříkal nahlas (nebudu přece trapnej). Téměř jsem si nečet žádné rozhovory z obyčejného života (to zná každej, to nepotřebuju). Pořád jen BBC, CCN, TIME, NEWSWEEK (Jednak musim přece vypadat cool a jednak mě to zajímá). V posledních 14 dnech jsem změnil přístup o 180 stupňů a zlepšení je obrovské. Jak se vysvětluje gramatika, to prolétnu rychlostí blesku a rychle na example sentences, kolokace a podobně – rychle si je zkoušet obměňovat a podobně. Všechno pěkně nahlas. A hlavně si to zkoušet asociovat v mozku, v jaké situaci to použít, aby člověk nepřemejšlel nad překladem. Vůbec se snažím co nejmíň si to překládat do češtiny. Dřív jsem si pořád říkal jak nejlíp přeložit to jejich “to be eager to do” “to be anxious to do” and so on. Vždyt v češtině přece nikdy ty překlady co sou v českym slovníku nepoužiju. Či “hey buddy, what’s up” “What are you up to tonight” “What’s the matter with you”. Jenže to bylo tim, že jsem si moc nečet ty everyday rozhovory. Člověk si to vůbec překládat nemusí, stačí si projít pár autentickejch rozhovorů a hned je jasné kdy to použijou (jde o pocity, o to co člověk cítí a ne o to jak se náhodou to slovo překládá v českým slovníku). Tak takovejhle je muj pohled na věc v dnešní době. Bohužel nebylo tomu dycky tak :((